Zlaté mince
Základním pravidlem v měnovém systému je tzv. Zlatý standard (anglicky Gold standard), kde
je standardním ekonomickým měřítkem zlato. Cena se pak odvozuje od váhy zlata.
Zlatý standard má za cíl předcházet inflačnímu navyšování peněz v oběhu. Mince jsou jedním z nejstarších platidel. První zmínky o mincích se objevily již před 4500 lety,
opravdový rozmach však přišel až v antickém Řecku, kde se váha a ryzost mincí standardizovala. V dnešním moderním
světě jsou ovšem mince stále nepostradatelnou součástí měnového systému. Oproti prvním mincím
však ty dnešní nemají sami o sobě žádnou hodnotu, a pokud by se za ně stát nezaručil, jednalo by se tak pouze o
pouhopouhý kus plechu. Kdežto právě v minulosti to bylo opačně – mince byly raženy především z drahých
kovů, jako je zlato a stříbro, a tím tak představovaly skutečnou hodnotu (bez garance státu).
Mince měly hodnotu rovnou drahému kovu, ze kterého byly vyrobeny. Později se ovšem mince začali „šidit“ a
smíchávali se s levnějšími kovy. Nakonec došlo k tzv. abstrakci fyzické hodnoty kovu a
hodnoty mincí jsou dnes ryze virtuální. Historická věda, která se podrobně zajímá o vývoj platebních
prostředků (mincí, bankovek, směnek, šeků, žetony apod.) se nazývá Numizmatika. 
Zlato prý přetrvá věky. Vždy dokázalo uhranout a inspirovat (např. k vydělání
dalšího zlata ale bohužel také např. k násilí). Tento žlutý kov se fyzicky nejčastěji kupuje a
prodává v podobě mincí, cihel či medailí. Zlaté mince jsou bezpečnou investicí a
spolehlivou pojistkou. Sběratelé pamětních mincí mohou očekávat, že po několika letech své trofeje
mohou prodat na sběratelském trhu a to za mnoho násobnou hodnotu a movití lidé mají ve zlatu pojistku,
že jejich peníze neztratí hodnotu.
Mince vyrobené ze zlata